Ať si neobjednáte špatně!

Jak si neobjednat nemoc, ale jen samá pozitiva? Podle expertů na vesmírné energie jste si mohli sami i přivolat všechny ty problémy, které se na vás v posledních týdnech lepí. Když si objednáváte z vesmíru, dejte si pozor. Ono totiž vážně platí, že co si přeješ, mohlo by se splnit. Vážně nejste spokojená ve sborovně, odkud jdete ve tři domů, a byla byste šťastnější v mezinárodní korporaci, kde by vám shon nedovolil odejít před devátou? Nechybělo by vám kafíčkování s kolegyněmi o velké přestávce a rajská za dvacet korun ze školní jídelny, místo které byste každý den chodila na čínu za stovku? Podobný problém řešila i Věra, která se už dlouho chtěla usadit na recepci. „Jako prodavačka v galanterii jsem nebyla zrovna šťastná. Vysnila jsem si proto místo v kostýmku na recepci. Říkala jsem si, že tam třeba potkám i nějakého prima muže… Odepsala jsem na inzerát a za pár dní už zvedala telefony. Tedy těch pár, co denně zazvonilo. Byla jsem podrážděná, protože mi chyběla komunikace s lidmi a dělníci v dřevařském závodě, ke kterému recepce patřila, zrovna sdílní nebyli. Navíc jsem kvůli uniformě nemohla zdůraznit své přednosti a ještě se mi smáli kvůli mému ráčkování. Raději jsem se vrátila do galanterie, kde jsem své zákaznice znala, rozebírala s nimi vzory na pletení a vůbec jim nevadilo, že říkám norrrská vlna,“ svěřila se. Koho chce bůh potrestat, tomu splní všechna přání, říkávala moje babička. Přání z vesmíru se totiž může splnit zázračně rychle, ať už jde o kariéru, nového partnera, výhru v loterii nebo vysněný domek za městem s balkonem plným petúnií. Cokoliv si vymyslíte a budete ve splnění věřit… Zdá se vám to stejně nereálné jako sliby politiků před volbami? Skeptik byla i Jana, dokud její dcera náhle neotěhotněla. „Deset let, od jejích pětadvaceti, bojovali s manželem o početí. Nedařilo se. Rak jednou si o své přání zažádala do vesmíru. Příští menstruace už nepřišla, teprve po ní mi řekla důvod otěhotnění,“ vypověděla mi. Marťan ji sice neoplodnil, ale věří na to, zejí zvláštní síla k jejímu úsilí dopomohla. „Většina z nás si nikdy nedovolila chtít to, po čem toužíme. Netušíme totiž, jak to dopadne,“

Požádejte jednou, věřte, že už jste to obdrželi, a jediné, co musíte udělat, abyste to obdrželi, je cítit se dobře. Nemusíte vědět, jak k tomu dojde. Nemusíte vědět, jak to vesmír zařídí. Jestliže to vidíte v mysli, budete to jednou i držet v rukou.

Bojíte se, že by si někdo mohl přát třeba vaše pracovní místo? Vesmír ho na pozici může udete nést asti Třeba naopak vám sešle skvělý nápad na podnikání nebo vás konečně dosadí do pozice senior specialisty…

Knížky Rhondy Byrne na bux.cz

Related posts:

1. Kluk by byl senzační (6.1.2012 Jackie)
2. Herec Jiří Krampol: Rád bych prostřel Emanuelovi Ridimu (18.1.2013 Ústecký deník)
3. La cucina italiana (19.4.2013 Apetit)

Rozhovor s renomovaným odborníkem na obezitologii a redukční kúry, s nímž připravuje náš Deník pro vás čtenáře pravidelnou rubriku

Praha – Nedávno se vrátil z Filipína bude zasenějakýčas žít v Čechách. Je milý a příjemný a v jeho přítomnosti nemáte chuť na cigaretu, nebo si dát svůj oblíbený zákusek. Prostě to funguje.
Leoš Středa je lékař, učí na vysokých školách, ovládá jedenáct jazyků, je autorem odborných knih, vyvíjí léčebné a kosmetické přístroje. Po sametové revoluci byl prvním lékařem, který si z hubnutí udělal soukromé podnikání. Otevřel salóny pro ženy, kde byla široká nabídka služeb, týkajících se krásy, snižování nadváhy. Založil u nás estetickou medicínu, vedl Institut lékařské regenerace a kosmetiky, který měl síť poboček po celém světě. Jeho salóny navštěvovala řada celebrit, chodit ke Středovi bylo v devadesátých letech zkrátka „in”. V televizi měl vlastní pořady. Úspěšnou komerční lékařskou dráhu opustil v roce 2000, když už před tím rozprodal své firmy.
Leoš Středa pochází z lékařské rodiny, kde jsou rodiče i sestra lékaři. Rodiče byli uznávanými odborníky, kteří mimo jiné přednášeli medicínu na vysokých školách. Na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy zakotvil nakonec i on a přednáší studentům medicíny obezitologii a kosmetiku. O své odborné znalosti a bohaté zkušenosti se Leoš Středa podělí se čtenáři našeho Deníku v pravidelné středeční rubrice. Tématem bude hubnutí, zdraví a krása.

* Jak se stane z lékaře podnikatel?

Vystudoval jsem současně medicínu a fakultu žurnalistiky, pracoval jsem ve Státním sanatoriu, poté jsem přešel do Výzkumného ústavu endokrinologického, kde jsem se zabýval diabetologickým výzkumem. Pak přišel listopad 1989 a já se okamžitě rozhodl stát se soukromým podnikatelem a otevřel jsem si kosmetickou praxi. Soukromé ordinace tehdy ještě zřídit nešly, to bylo možné až později. Můj kosmetický salón zdrtil mého tatínka, docenta na Karlově univerzitě, který prohlásil, že jsem se vzdal dráhy vědeckého pracovníka a stal se šéfem holičství. Podnikat byl můj sen. Když se konaly na Václaváku demonstrace, já už svůj malý byt na Praze 3 přebudovával na kosmetickou ordinaci.

* Zvolil jste dobře, protože úspěch přišel okamžitě.

Ze začátku to byla až neuvěřitelná jízda. Tehdy u nás existoval pouze Ústav lékařské kosmetiky, státní kosmetické zařízení,kambylo velmi obtížné se dostat a bez úplatků to v podstatě ani nešlo. Já založil Institut lékařské regenerace a kosmetiky, nabízel jsem navíc redukční kúry, různé preparáty na hubnutí, včetně přístrojů, jako byl třeba svého času slavný myostimulátor. To se okamžitě rozneslo a klienti se hrnuli ze všech stran. Záhy jsme se stěhovali do reprezentativních prostor na Národní třídě a já jsem začal budovat pobočky v dalších zemích. Do poboček mého Institutu přicházely každý den stovky žen, většina z nich kvůli hubnutí. Byl to v devadesátých letech takový boom. Nezažíval jsem jenom úspěchy. Spousta lidí samozřejmě byla i nespokojená. Oni si mysleli, že když si koupí myostimulátor, tak do druhého dne zhubnou. Častomně také vytýkali, že jsem svoje přístroje prodával v teleshoppingu. Tehdy však neexistovaly e­shopy. Dnes je zásilkový prodej běžný.

* Jaký byl váš největší úspěch?

Bylo to něco nového. Začali ke mně chodit herci, herečky, manželky politiků. Ti všichni mně udělali skvělý mediální obraz a přilákali lidi. Jedním z největších úspěchů bylo medializování zeštíhlující kúry herečky Helenky Růžičkové, kterou podstoupila v mojí pobočce na Národní třídě v Praze. Bylo to v době, kdy kvůli obezitě zemřel její syn Jirka. Podobné problémy měla i ona. Byla psychicky na dně. Rozhodla se tedy něco dělat a oslovila mě. Spolu jsme vypracovali plán, díky kterému zhubla za pár měsíců o 60 kilogramů.

* A co tomu říkal tatínek?

Už se o holičství ani nezmínil. Dokonce jsem mu otevřel u sebe ambulanci a on z toho byl nadšený. Ale bohužel si to už neužil. Onemocněl rakovinou a po něm stejnou nemocí onemocněla i maminka. Byli to lékaři, pro které práce byla na prvním místě, maminka byla primářkou v nemocnici a táta myslel na práci až do posledních minut svého života. Hodinu před smrtí mě poslal za sekretářkou 1. interní kliniky, abych zjistil, jestli mu prodloužili pracovní smlouvu. A právě smrt rodičůmě změnila.

* Jak?

Dřív jsem byl hrdý na to, kolik mám práce. Mým idolem byl Tomáš Baťa a já si říkal, že bych chtěl vybudovat takové impérium, jaké vybudoval kdysi on. Štval jsem se jako blázen, a když si někdo se mnou chtěl dát schůzku, klidně jsem ho objednal na dvě hodiny v noci. Otvíral jsem jednu pobočku za druhou, měl jsem je v Kanadě, na Ukrajině, na Kanárských ostrovech, ve Spojených arabských emirátech, Sýrii, Libanonu, Keni, Thajsku, Novém Zélandu, na Filipínách. Jenže sám jsem trávil 24 hodin ve své kanceláři, kde jsem měl i provizorní postel. Život to byl k ničemu. Vydělával jsem spoustu peněz a bylo mi to v podstatě jedno.

* Pak jste se na dlouho odstěhoval do Asie. Co jste tam dělal?

Měl jsem pobočku v Thajsku, takže jsem se jí začal věnovat, pokračoval jsem tedy ve své profesi a své ostatní pobočky po světě jsem rušil nebo prodával. Po nějakém čase mě to tam přestalo bavit a přesídlil jsem do sousední Kambodže. Země sice byla po letech krutovlády Rudých Khmérů zdevastovaná, nic tam nefungovalo, zdravotnictví a školství bylo v rozkladu, ale na druhé straně se tam všechno budovalo znovu a to mě nadchlo. Naučil jsem se místní jazyk, začal jsem s kamarádem z tamějšího ministerstva školství dávat dohromady systém středních a vysokých škol, učil jsem tam také na univerzitě. Koupil jsem si dům a začal tam žít. Je to země, kde je dodnes všechno postavené na hlavu. Například v noci tam automobily svítit nemusejí, a ve dne nesmějí. Protože za dne smějí svítit jenom policisté. Na druhou stranu se tam žije volně, bezstarostně a taky trochu nezodpovědně.

* Jak často jste se vracel domů?

Každý rok na čtyři měsíce před létem. Přednášel jsem v letním semestru na Pedagogické fakultě Karlovy univerzity, tak jsem se vracet musel. To bylo dobře, protože jsem udržoval kontakty s domovem. Mnozí Evropané, kteří žijí v Asii, se odcizí. Lehkost žití tam je opravdu nesnesitelně lákavá a vracet se do evropských stresů se chce málokomu. Dnes žiji střídavě v Česku a na Filipínách. To byla moje další destinace po Kambodži.

* Co se stalo s vašimi kosmetickými salony?

Koncem 90. let jsem je postupně rozprodal. Měl jsem také výrobní závody na lékařské přístroje. Ty fungují dodnes, ale beze mě, sám jsem také výrobu nechal. Podobně jako laboratoře kosmetické farmacie, kde jsem vyráběl léčebné kosmetické přípravky. I ty fungují dodnes, jen s jiným majitelem. Měl jsem i soukromou kosmetickou školu, ale ta už také neexistuje. Místo ní jsem otevřel učiliště pro pečovatelky a ošetřovatelky. Jde o studenty ze zahraničí. Abych mohl být ředitelem svojí školy, musím si dostudovat obor speciální pedagogika. Takže ve svých padesáti chodím na přednášky a semináře. Moje ségra si země dělá legraci, že bych spíš měl navštěvovat univerzitu třetího věku.

* Máte spočítáno, kolika ženám jste splnil sen o štíhlé postavě?

Jenom na Slovensku, kde lidé hubli přes televizní obrazovku, jich byly desetitisíce. S košickou televizí jsme několik let připravovali pořad Tak už dost, se kterým hubnuli i diváci doma.

* Dnes se věnujete charitě. Není to tak trochu póza?

V Etiopii jsem založil společnost na pomoc dětem s vrozeným onemocněním AIDS, které přišly o své rodiče. Když zemřou rodiče na AIDS, jdou jejich děti na vyšetření, a pokud jsou pozitivní, ztratí společenský kredit. Nevezmou je ani do školy. Vytvořil jsem organizaci, jejíž prostředky jdou jedině a pouze na potřeby dětí, žádný administrativní aparát kolem. Funguje to bez jediného zaměstnance. O nemocné děti se totiž starají jiní nakažení a jejich rodiny. V Česku pracuji pro Nadaci Dagmar a Václava Havlových Vize 97. K práci v této oblasti mě spíš přivedlo něco jiného, než nějaká póza. Bilancuji léta, přeci jen už na to mám věk. Měl jsem štěstí v životě, a tak bych rád alespoň část předal dál.

* A věnujete se ještě dnes vůbec kosmetice a dietám?

Ale určitě. Hlavně v rámci mých univerzitních přednášek a knížek o hubnutí. Pořád úzce spolupracuji s panem profesorem Rajko Dolečkem. Budemu88 let, má svoji ambulanci, kde léčí nadváhu a hormonální poruchy. Závidím mu jeho vitalitu. Přichystali jsme spolu s ním a doktorkou Kateřinou Cajthamlovou vydání Nebezpečného světa kalorií. To byla nejúspěšnější knížka o hubnutí u nás, teď vyšla její nová varianta z pohledu tří lékařů.

***

Vizitka: Narodil se 5. července 1963 v Praze. Přednáší obezitologii a kosmetologii na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy a na Pedagogické fakultě téže univerzity. Vědecké zázemí má na Fakultě biomedicínského inženýrství ČVUT. Je rytířem filipínského Řádu Josého Rizala. Píše odborné knihy, popularizuje zdravou výživu, dietologii a kosmetiku. Vyvíjí léčebné a kosmetické přístroje, dietní preparáty a kosmetické přípravky. Poslední jeho knihou je Nebezpečný svět kalorií. Napsali ji spolu s profesorem Rajko Dolečkem a MUDr. Kateřinou Cajthamlovou. Byl jednou ženatý, má tři děti.

(jn/vin)

Related posts:

1. Herec Jiří Krampol: Rád bych prostřel Emanuelovi Ridimu (18.1.2013 Ústecký deník)
2. Rajko Doleček, Kateřina Cajthamlová a Leoš Středa: Nebezpečný svět kalorií
3. Život o životě (1.12.2012 Magazín Víkend DNES)

S Rüdigerem Dahlkem jsem strávil nejlepší dovolenou svého života. Během jedenadvacetidenního hladovění loni v červenci mi byly jedinou potravou i útěchou čistá voda a jeho Velká kniha půstu. Cesta do zákoutí duše a k pochopení vlastního těla coby jejího „chrámu“ v doprovodu skvělé knihy tohoto slavného německého lékaře, jenž má za sebou i čtyřicetidenní biblický půst, byla neocenitelnou zkušeností. Je jasné, že Dahlke nekáže vodu a nepije víno.
A kromě toho nejí ani maso. Ačkoli do zaplněného konferenčního sálu pražského hotelu Pyramida nakráčí první dubnovou sobotu s drobným zpožděním až kolem půl deváté večerní, neboť toho dne ještě přednášel na kongresu v Linzi, vypadá, jako by se zrovna vyspal do růžova. A to přesto, že takto nabušený diář má až do konce roku 2014. Když pózuje ZENu o den později ve svém hotelovém pokoji během pauzy na jídlo, má za sebou krátkou meditaci a oběd v podobě hrsti semínek a ořechů.
Na svých téměř dvaašedesát je zkrátka ve formě a zcela zdráv. A jeho recept? V Česku zatím krajně nepopulární – nekouřit a přestat jíst ztužené tuky, maso a mléčné produkty, o pití alkoholu ani nemluvě. „I když kouření je ve srovnání se ztuženými tuky neškodné. Nebo jestliže je na cigaretách napsáno, že škodí zdraví, na kelímcích s jogurtem to mělo být už dávno. Moderní studie na velkých vzorcích v tomto ohledu nepřipouštějí ani nejmenší pochybnost,“ říká průkopník psychosomatické medicíny a autor bestsellerů Nemoc jako cesta, Nemoc jako řeč duše a Nemoc jako symbol, jenž už před třiceti roky vyjevené veřejnosti vysvětloval, že nemoc není něco, co se nám jen tak přihodí, nýbrž něco, co si sami vytváříme. Neboli informace, že něco děláme špatně, a projev ztracené rovnováhy: „Lidé znova a znova dostávají takové tělesné problémy, které rezonují s jejich potlačenými či nevyřešenými tématy a konflikty.“ Rüdiger Dahlke jako jeden z prvních klasických lékařů dávno pochopil, že léčit lidi vypnutím varovných světýlek v podobě příznaků, které na tuto nerovnováhu upozorňují, není cesta k uzdravení, ale do hrobu. „To začalo už u Descartesa, Newtona a Galilea Galileiho… Už od začátku to byla chyba, chápat člověka jako stroj. Naštěstí se tento historický omyl dnes postupně začíná přehodnocovat a já se k tomu snažím v rámci svých možností přispět,“ odpovídá na otázku, proč dnešní medicína stále víc léčí, ale stále méně uzdravuje.

Změna jako lék

A protože si to začíná uvědomovat víc a víc lidí, doktor Dahlke s plným nasazením přednáší, věnuje se pacientům ve svém relaxačním a léčebném centru TamanGa nedaleko rakouského Grazu, kde žije, a každou zimu se na dvanáct týdnů odebírá na indonéský ostrov Bali, kde načerpává síly na další sezonu a píše knihy (na kontě jich má už skoro padesát). Krom toho také se svou první ženou vybudoval v Bavorsku Lékařské centrum Dahlke, jež se věnuje psychoterapii, psychosomatice a takzvanému celostnímu léčení, při kterém se neléčí nemoci, ale lidé.
„Nejsme zvyklí dívat se na nemoc jako na něco pozitivního. Ale že to tak je, jsem nezjistil v nemocnici, nýbrž při zacházení s pacienty. A tak vám mohu vyprávět příběh, při kterém jsem se probudil,“ začíná svoji přednášku Nemoc jako cesta duše, na niž dorazilo přes čtyři sta lidí. „Jeden skvělý lékař za mnou kdysi přišel s tím, že má neustálé úrazy a několikrát denně se prostě natáhne. Už při vstupu do ordinace šosem pláště strhl vzorky krve. Jeho život byl jedno velké fiasko. Poslední vztah mu skončil tak, že mu partnerka řekla: Chtěla jsem žít s lékařem, ale ne s takovým trotlem. On po mně nechtěl, abych něco napravil, ale aby se mu už nic nestalo. A mně došlo, že se vůbec nezabýváme prevencí a že mu neumím pomoct,“ vypráví téměř pětatřicet let starou historku.

Proč vypnout mobil

Po této neobvyklé návštěvě svého kolegy se Rüdiger Dahlke, v té době začínající nemocniční lékař, začetl i do homeopatických knih, kde našel mimo jiné informaci, že 80 procent úrazů má na svědomí 20 procent lidí. A také objevil pozoruhodnou studii, podle níž se ve firmách přestaly dít úrazy, jakmile lidé začali cirkulovat a nedělali pouze jedinou, nudně monotónní práci.
Dahlkeho proto napadlo, že jeho pacient potřebuje změnu. A vytáhl z něj, že jeho dávným snem bylo provozovat etnomedicínu, ale nechal se odradit. „Z Afriky, kde našel svou životní lásku, mi potom poslal dopis, který změnil moje chápání medicíny. Děkoval v něm svým úrazům, že ho dovedly až sem. To byla moje první myšlenka ke knize Nemoc jako cesta. Pochopil jsem, že nemoc má opravdu tu moc přivést člověka na správnou cestu.“ Postupně si doktor Dahlke začal všímat souvislostí a učil se porozumět tomu, co nemoc vlastně symbolizuje. V dalším bestselleru Nemoc jako symbol už podává přes 400 klinických obrazů nemocí s více než 1000 příznaky. Na pražské přednášce některé zajímavé zmínil. „Co znamená třeba zvětšené srdce? Křesťané to vítají, ale na tělesné úrovni je to problém. A to je právě ono. Nikdo z těchhle pacientů nemá velké srdce v tom přeneseném smyslu, a tak se to zhmotnilo na tělesné úrovni,“ vysvětluje lékař a pokračuje: „Růst je přirozený. Vždycky jsou ale dvě možnosti růstu – první je ta zdravá, na úrovni vědomí, směrem k rovnováze a porozumění. Pokud tuhle vytrvale odmítáme, růst se přenese dovnitř těla, kde se často projeví třeba nádorem.“ Dahlke mluví tak napřímo, že se o něm běžným lékařům a hlavně farmaceutické lobby a šéfům korporací všeho druhu musí i zdát. „Třetí nejčastější příčinou úmrtí jsou léky. V této souvislosti vám radím vyhledávat lékaře jen v opravdu nejvyšší nouzi.“ Svým posluchačům zcela klidným hlasem prozrazuje i některá jiná „tajemství“, jež se ne a ne dostat k uším veřejnosti. „Například očkování proti rakovině děložního čípku je zcela nesmyslné, přesto je zavedené. Máme rovněž dostatek studií, že mamograf je příčinou rakoviny prsu. Je mi velice trapné, že tohle říkám, protože jsem také lékařem, ale je to tak. Když se na jedné přednášce ptali gynekologů, kdo z nich by poslal svou ženu na mamograf, nepřihlásil se ani jeden.“ Stejným a vzhledem k četnosti užívání ještě rozsáhlejším problémem jsou podle něj také mobily: „Vypněte svůj telefon a už ho nikdy nezapínejte. Snižuje účinnost imunitního systému a způsobuje nádory mozku. To je fakt. Jenže se pravděpodobně probudíte, až když se to stane někomu ve vašem okolí,“ odkazuje na mnoho svých pacientů i na studii provedenou na Örebro Hospital ve Švédsku, podle níž má desetileté užívání mobilu za následek průměrně o 290 % vyšší riziko rozvoje nádoru na mozku.
V rozhovoru, který jsme kvůli lékařově naprosté zaneprázdněnosti z větší části vedli přes e-mail, na otázku, proč stále tolik doktorů nechce nebo nedokáže pochopit, že k uzdravení vede pouze odstranění příčin, nikoli konzumace dalších jedů v podobě prášků, odpovídá: „Byli tak vychováni. Vidět je to i na tom, že nejdříve je školí na mrtvolách. O duši jsem se například v průběhu studia nedozvěděl ani slovo.“ Není naštvaný, jen konstatuje. Stejně tak úplně klidně a s nadhledem mluví o tom, že cílem zdravotnického systému není zdraví lidí, ale jejich léčení. Kdyby totiž byli lidé zdraví, byznys by zkrachoval – jinými slovy „vyléčený pacient je špatný klient“. „Je to zjevné. Jenom přednedávnem doznal objevitel syndromu ADHS – hyperaktivity malých chlapců – na své smrtelné posteli, že neobjevil lék na tento syndrom, ale vymyslel příslušný obraz choroby pro lék Ritalin, který už existoval. To přece hovoří za všechno!“ Jak ale může být tak v klidu? Ta hlavní chyba samozřejmě není na straně lékařů, ale pacientů. Ostatně není žádné „my“ a „oni“ – jsme pouze my. S čímž souvisí druhé, ze všeho nejdůležitější téma, o kterém Rüdiger Dahlke často hovoří a jež plynule navazuje na přednášku – téma stínu neboli našeho podvědomí. Dahlke proti nikomu a ničemu nebojuje, pouze pozoruje. A říká: „V zásadě jsou všechny symptomy – tělesné, psychické i sociální – projevem stínu. Jsou v něm ukryty ty vlastnosti, které bychom u sebe radši neviděli, a tak je potlačujeme. Pokud ale chcete dosáhnout seberealizace, musíte propojit své já se svým stínem. To je klíčem k životu. Lidé si myslí, že když myslí pozitivně, začnou se dít pěkné věci, ale vše probíhá podle zákona polarity a zákona rezonance. Čím víc zdůrazňujete světlo a pozitivně myslíte, tím větší prostor pro stín vytváříte. Jedině když se se svým stínem konfrontujete, můžete se stát opravdovými anděly pro ostatní.“ Během dětství a dospívání vytváříme stín, abychom utvořili svou osobnost a byli schopni přežít. Vytěsňujeme všechny křivdy, traumata, strachy, přizpůsobení a všemožné věci, které odmítáme tolerovat ve svém vědomí. Pokud se ale jako dospělí chceme vyvíjet, nezbývá než Pandořinu skříňku otevřít a potlačené věci opět vytáhnout na světlo. A poslouchat svoji duši, jak píše Rüdiger Dahlke v knize Princip stínu – smíření se svou temnou stránkou a vysvětluje během nedělního stejnojmenného semináře. Prvním krokem je samozřejmě vůbec si to uvědomit. Jakmile cokoli vykážeme z našeho vědomí, protože z toho máme strach, stane se to nevědomým a poklesne do stínu. A naopak – vždycky, když nějaký vytěsněný a odmítaný pól vrátíme do našeho vědomí, posune nás toto sjednocení protikladů blíže k jednotě.

Nebát se stínu

Hlavní otázka tedy podle Dahlkeho zní: „Na nemoci a nepřátele zaútočíme, nebo s nimi začneme pracovat? Budeme válčit, nebo je přijmeme a smíříme se s nimi?“ Stačí se rozhlédnout kolem sebe, aby jednomu bylo jasné, že jsme jako lidstvo prozatím ztroskotali někde u první lekce. Svět je šílený, protože my jsme šílení. Jak říká Dahlke: „Všichni chceme jenom to dobré, ale vytváříme jenom to špatné. Všichni chceme mír, ale pořád válčíme. Všichni chceme lásku, přesto je tak moc nenávisti. Vše má světlo a stín, všechno na tomhle světě. Jeden příklad: Každý inteligentní a vědomý člověk musí být proti jaderné energii. Můžete se zamyslet nad stavem mysli a ducha lidí, kteří jsou pro jadernou energii. Ukázkové potlačení stínu. Lidi jsou nevědomí – a to je stín. Vědomí je světlo.“ A právě tady nastává hlavní problém – uvěznění v egu. Existují jen dvě strategie „nezpracování“ stínů, ať už v podobě potlačování nechtěných vlastností, či informací, které se nám zrovna nehodí, například u zmíněného jaderného nebezpečí. V prvním případě stíny pojmeme dovnitř sebe v podobě alkoholismu, obezity či cukrovky. A druhá možnost? Bojujeme s okolím a hledáme obětní beránky. „Příliš jednostranně jsme se dostali do mužského pólu, čímž pro sebe vytváříme svět hektiky a stresu a stále více se nám z očí ztrácí smysl života. Abychom se znovu dostali do rovnováhy, měli bychom proti tomu něco podniknout.“ Jenže co?
Jelikož si odmítáme své stíny připustit, tak je projikujeme na své okolí a házíme odpovědnost na druhé, třeba na politiky. V knize Čím onemocněl svět Dahlke píše, že abychom uzdravili svět, musíme od společenské hry zvané projekce, kdy hledáme viníky v jiných lidech, ustoupit a přihlásit se k odpovědnosti. Jak za stav světa, tak za své zdraví. Na semináři používá i jeden zajímavý příklad projekce. „Prasata nejsou špinavá, nejšpinavější jsou lidi. To my je nutíme žít ve vlastních výkalech a za pět měsíců je naženeme na jatka. A ještě jim říkáme špinavá prasata. To je projekce. Stínem toho všeho je, že se nám dělá špatně, vepřové nám neprospívá. Zvlášť když tato inteligentní a citlivá zvířata stojí na porážku frontu a vidí, co se jim stane. Když to maso plné hormonů strachu sníte, dostanete, co jste si zasloužili. Od dob, co prasata vraždíme masově, se ten strach přenáší do nás. Spousta prasat zešílí, stejně jako lidí. Mnozí z vás to možná netuší, ale to vás nechrání před důsledky,“ usmívá se Rüdiger Dahlke. A dodává: „Špatné není svůj stín uvidět. Zle vám bude pouze v případě, že ho budete potlačovat.“ A právě v nové knize Princip stínu (a částečně i na pražském semináři) konkrétně radí každému odvážlivci, jak se stínem pracovat. Neslibuje žádné jednoduché cesty („Je to nejtěžší téma ze všech, takže budeme dělat pauzy“), zato výsledek je prý zaručen. Nemá totiž smysl bojovat proti korupci, hladomoru ani blbosti, neboť to, proti čemu bojujeme, přetrvává. Pouze když uzdravím sám sebe a budu šťastný – a vědomý –, spustím lavinový efekt i ve svém okolí. Chce to jen začít: „Cesta za stínem je tou nejnapínavější dobrodružnou cestou, na jakou se můžete vydat. Jakmile uděláte první krok, bude to stále větší zábava, kousek po kousku prosvěcovat vlastní temnotu, rozšiřovat při tom stále více své vědomí a stávat se přátelštějšími – vůči druhým a zejména vůči sobě.“

***

„Duše žije v těle. Tělo je důležité asi tak, jako je důležitý dům, ve kterém nějakou dobu bydlíme,“ říká původem německý lékař, který je už dvacet let Rakušanem.

Nemoc jako symbol – obrazy některých chorob podle Dahlkeho knihy:
Alergie – konflikt mezi agresí a senzibilitou, válka na tělesné rovině. Řešení: poznejte, že máte nepřátele i v sobě
Obezita – vnější plnost místo vnitřního naplnění, vyhýbání se realitě. Řešení: naučit se chránit jinak než tukovou izolací
Rakovina – nezpracované zranění, problém, který si člověk nepřiznává a který ho ničí. Řešení: vzpomeňte si na to, co v životě doopravdy chcete, a najděte odvahu to uskutečnit
V zásadě jsou všechny symptomy – tělesné, psychické i sociální – projevem stínu. Jsou v něm ukryty ty vlastnosti, které bychom u sebe radši neviděli, a tak je potlačujeme.

Knihovna podle Dahlkeho

Jak správně jíst (2007, Fontána)
Výživa a požitek ze života patří úzce k sobě. Správná výživa podporuje zdraví a vede k pozitivnímu životnímu postoji. Rüdiger Dahlke popisuje v této knize základní pilíře zdravé výživy: vyváženost (smysluplný poměr bílkovin, tuků a uhlohydrátů), plnohodnotnost (potraviny v přírodním stavu bez přídavných látek a konzervantů), vyrovnaná rovnováha kyselin a zásad a výživa podle typu, která odpovídá vlastní bytosti a vlastním potřebám. Kniha obsahuje kromě toho praktické typy a odkazy i pestrou paletu receptů pro zdravý a vyvážený týden.

Lékárnička pro duši – Cvičení a meditace (2010, Ikar)
Co dělat, ztrácíme-li duševní rovnováhu, selhávají nám nervy a nemůžeme se ubránit tlaku stresu, choroby či tíživé životní situace? Nebo jsme prodělali psychický šok a upadáme do deprese? Autor nabízí řadu osvědčených metod a praktických návodů pro zvládání akutních situací i celostních metod vhodných jako prevence. Na základě příznaků psychické krize poznáme, které organické nemoci by se za ní mohly skrývat.

Nemoc jako řeč duše (1999, Pragma)
Na klinických obrazech nemoci Rüdiger Dahlke ukazuje, co nám každá nemoc signalizuje, a radí, jak změnit svůj způsob života a svou psychiku. Popisuje neurologické obrazy nemocí a výklad chorobných příznaků, jako jsou roztroušená skleróza, epilepsie, Parkinsonova choroba, Alzheimerova nemoc, poruchy štítné žlázy, problémy s páteří a kloubní problémy, pásový opar, potíže s prostatou, vypadávání vlasů nebo bradavice.

Zákony osudu (2011, Ikar)
V této knize R. Dahlke na základě četných příkladů a ilustrací objasňuje, jak myšlení a cítění určuje naši realitu. Se zákony osudu to je stejné jako se zákony fyziky. Kdo je zná, má z nich prospěch, kdo je ignoruje, může špatně dopadnout. Jak je možné, že z dobrého úmyslu často vznikne pravý opak? Jak to, že moudří lidé, které obdivujeme, mají také stinné stránky? Co vězí za tajemstvím příslovečné lásky na první pohled?

Princip stínu – Smíření s naší temnou stránkou (2012, Avanis)
Každý má svůj stín. Skutečnost můžeme buď přijmout, nebo proti ní bojovat. Stín je to, co v sobě a našem světě nechceme vidět. Práce se stínem slouží tomu, abychom se stali vědomými. Stín je naším pokladem a autor v této knize ukazuje, jak ho vypátrat a jak se s ním konfrontovat, abychom ho mohli přijmout, integrovat do své osobnosti a možná dokonce i začít milovat. Lidé dostávají takové tělesné problémy, které rezonují s jejich nevyřešenými tématy.

Milan Vidlák

Related posts:

1. Penězokazecký prim drží Hitler a jeho vězni (19.1.2013 Magazín Práva)
2. Mravenec, který šel na smrt (25.8.2012 Lidové noviny)
3. Život o životě (1.12.2012 Magazín Víkend DNES)

Related posts:

1. Na Svět knihy dorazí sedm set autorů, veletrh láká na slovenštinu (2.5.2013 iDNES.cz)
2. Pozvánka na křest knihy Nebezpečný svět kalorií s autogramiádou
3. Videozáznam z uvedení knihy Nebezpečný svět kalorií

Pokračovat ve čtení na iDNES.cz

Related posts:

1. Veletrh Svět knihy 2012
2. Veletrh Svět knihy 2011
3. Veletrh Svět knihy 2009

Dva italští gurmáni Gennaro Contaldo a Antonio Carluccio jsou hvězdami zábavné televizní show. Konečně u nás vychází i jejich kuchařka, kterou považujeme za jednu z nejlepších knižních novinek letošního jara.

Když jsem stejnojmenný seriál (v originále Two greedy Italians) viděla v televizi poprvé, okamžitě jsem propadla kouzlu jeho hlavních protagonistů. Neustálé komentáře dvou postarších bručounů, popocházejících po tržišti a ochutnávajících italské speciality, mi trochu připomněly jiný můj oblíbený kuchařský pořad Dvě dámy při těle – tam zase vařily dvě ostré starší dámy. Byla jsem proto moc zvědavá, jak se podařilo atmosféru show přenést do knihy. A výsledek mě neobyčejně potěšil!

Televizní pořad na papíře

Díky zralosti a zkušenostem obou gurmánů jsou všechny recepty v knize dostatečně zajímavé, ale i dostatečně jednoduché, abyste dostali chuť se do nich při nejbližší příležitosti pustit. Díky kuchařce tak získáte reprezentativní průřez italskou domácí kuchyní. Tou je podle autorů ‚cucina povera‘ neboli kuchyně chudých – jde zkrátka o prostá jídla, která umění maminek a babiček povzneslo na lahůdky, na něž vzpomínáte i po mnoha letech.
I připojené fotografie jsou podařené, přestože nejsou ke všem receptům.
Velmi jsem ocenila, že se knihou nese specifický humor televizní předlohy a že interakce mezi oběma kuchaři funguje i na papíře. Je to díky tomu, že autoři nahradili dialogy vysvětlujícími poznámkami, které předcházejí každému receptu. Tak se třeba dozvíte, odkud jídla či přísady pocházejí, proč se vaří právě tímto způsobem a z těchto surovin atd. Některé recepty jsou navíc opatřeny osobními komentáři Gennara nebo Antonia, okořeněné vzpomínkami a jemným humorem.

Co si uvařím?

Jak už jsem naznačila, recepty jsou zajímavé a jednoduché. Určitě si chci připravit salát z mladých syrových hříbků. Chystám se i na kapustovou polévku s rozpuštěným sýrem taleggio; zaujala mě mimo jiné svou přípravou, kdy se vrství kapusta, chleba a sýr. Potom přijdou na řadu těstoviny s citronem a bazalkou, které začínají jako aglio e olio s chilli, ale pak se k nim přidává právě citron a bazalka. A to nemluvím o kuřeti dušeném na bílém víně, králíkovi na olivách, dortu s pomerančovým karamelem atd.

Terminologie

V knize se objevují italské názvy receptů a přísad. Jsou ale přeložené, přehledně označené kurzívou a vysvětlené, takže se na dovolené na Apeninském poloostrově můžete klidně vydat po stopách obou gurmánů. Na druhé straně – u některých receptů se česká redakce soustředila výrazně míň, a tak si pozorný čtenář může všimnout, že v některých případech je uvedeno polpa di pomodoro a jinde konzervovaná krájená rajčata; přitom jde o to samé. Také nepovažuji za nutné v našich krajinách uvádět v ingrediencích ,nesolené‘ máslo. Chvályhodné je naopak rozepsání, jak nahradit samokypřicí mouku.

Závěrečný verdikt

Konečně zase po letech vyšla italská kuchařka, ve které je radost si číst. Listujete si a bavíte se. Mimoděk se dozvíte mnoho zajímavého o tom, jak se žije v Itálii, a dostanete chuť se tam vydat. Pak vás rozbouřené chuťové buňky donutí vstát a něco si z knihy uvařit. Buon appetito!

TIPY & TRIKY
Při přípravě receptů uvedených tady i pak v kuchařce si dejte záležet na nákupu surovin. Rozhodně byste měli používat kvalitní extra panenský olivový olej, sezonní zeleninu a dobré těstoviny. Tím naplníte jedno z poselství knihy – na dobrém jídle záleží!

KNIHU TAKÉ ČETLI
Zora Portužáková, na mateřské dovolené
Kuchařka je plná skvělých, a přitom rychlých a jednoduchých receptů doplněných krásnými fotografiemi nejen jídel, ale i italských měst či vesniček, ze kterých přímo dýchá úžasná atmosféra! Škoda jen, že se u nás tak špatně shánějí dobrá čerstvá rajčata, která jsou pro italskou kuchyni nezbytností.
Petr Portužák, prodejce Ducati
Miluji pravou italskou kuchyni a tahle kuchařka mě naprosto nadchla.
Protože se nikdy nepřejím zeleniny, zaujala mě hlavně zeleninová jídla. Ale i těstoviny, předkrmy, polévky, masa, moučníky… Takže mi nezbývá nic jiného než zajít do knihkupectví a rozšířit naši domácí knihovničku.

Vepřová žebírka s cizrnou
PŘÍPRAVA 20 MIN. * VAŘENÍ 70 MINUT * PRO 6 OSOB * VELMI SNADNÉ
Žebírka dodají omáčce neodolatelnou masitou chuť a díky dlouhému vaření se měkoučké maso úplně odlupuje od kosti.
3 lžíce olivového oleje, 1 cibule nakrájená nadrobno, 1 kg vepřových žebírek (masitých krátkých z pečeně) rozdělených, 400 g rajčatového pyré (passaty), 400 ml zeleninového vývaru, sůl a čerstvě mletý pepř, 2 snítky tymiánu, 6–12 lístků šalvěje, 2 bobkové listy, 400g konzerva cizrny, italský chleba k podávání
V litinovém kastrolu na olivovém oleji opékejte cibuli asi 4 minuty dosklovita. Vyberte ji a dejte stranou. V uvolněném kastrolu opečte žebírka ze všech stran dozlatova, aby se zatáhla. Vraťte cibuli, přilijte passatu a vývar, přidejte bylinky, osolte a opepřete. Přiklopené vařte na mírném ohni asi 40 minut. Přidejte cizrnu, znovu přiklopte a vařte dalších 30 minut, až je maso měkké. Ochutnejte, případně dosolte. Podávejte s italským chlebem (ciabattou, benátským nebo chlebem nizza).

Tradiční recept s novým espritem Peperonata
PŘÍPRAVA 1O MINUT * VAŘENÍ 20 MINUT * PRO 4–6 OSOB * VELMI SNADNÉ
Trik s vařením s olejem, aniž by se cokoli z přísad napřed opékalo, nás zaujal.
3 velké červené papriky, očištěné a nakrájené na nudličky, 3 velké žluté papriky, očištěné a nakrájené na nudličky, 2 bílé cibule, nakrájené na plátky, 2 stroužky česneku, nakrájené nadrobno, 500 g oválných masitých rajčat, nakrájených na kostky, 4 lžíce krájených rajčat z konzervy (nebo podle potřeby), 6 lžic panenského olivového oleje, sůl a čerstvě mletý pepř
Papriky, cibuli, česnek a rajčata dejte do hrnce s olivovým olejem. Pokud nejsou rajčata zcela zralá, přidejte podle potřeby rajčata z konzervy. Přiklopte a přiveďte k varu. Ztlumte a vařte 10 minut. Osolte, opepřete a vařte dalších 10 minut. Jezte teplé nebo o pokojové teplotě jako předkrm či přílohu k masu anebo rybě.

Spaghetti alla crudaiola
PŘÍPRAVA 5 MINUT + ROZLEŽENÍ * VAŘENÍ 12 MINUT * PRO 4–6 OSOB * VELMI SNADNÉ
Omáčku z čerstvých rajčat milujeme!
Varianta s paprikou a řapíkatým celerem nás ale zaujala natolik, že si ji k obědu v redakci budeme rozhodně vařit častěji.
400 g špaget, sůl
NA OMÁČKU 240 g třešňových rajčátek, rozpůlených a zbavených semen, 3 menší silnostěnné zelené papriky, očištěné a nakrájené na nudličky, 1 lžička kaparů, 1 menší řapík celeru, nakrájený na plátky, 10 bazalkových lístků, natrhaných nahrubo + další na ozdobení, špetka sušeného oregana, 125 ml panenského olivového oleje, sůl
V misce smíchejte přísady na omáčku. Přiklopte a nechte několik hodin rozležet v chladničce. Pak vyjměte a nechte dojít do pokojové teploty. Špagety uvařte ve vroucí osolené vodě podle návodu na obalu, aby byly al dente. Sceďte a promíchejte s omáčkou. Ozdobte bazalkou a ihned podávejte.

Připravila Kateřina Švejdová

Dva italští gurmáni na bux.cz

Related posts:

1. Vařte jako velký šéf (19.7.2012 Apetit)
2. Hubněte po italsku (21.3.2012 Apetit)
3. Netrapte se hlady, jenom odlehčete! (21.4.2013 Aha! neděle)

Součástí zahajovacího večera bude dobročinná sbírka knih – každý může přinést svou oblíbenou dětskou knihu i s osobním věnováním. Knihy budou vystaveny ve foyeru Městské knihovny, a pak poputují do dětských oddělení některých českých nemocnic, kde z nich budou dobrovolníci předčítat dětem.

„Prostřednictvím třetího Týdne čtení dětem chceme ukázat, že každodenní čtení dítěti pro radost je nejúčinnější metodou výchovy člověka samostatně uvažujícího, člověka kulturního, jenž postupuje eticky a který si v životě umí poradit rozumem, nikoli silou,“ uvedla zakladatelka neziskové organizace Celé Česko čte dětem Eva Katrušáková, která stejnojmennou kampaň realizuje sedmým rokem.

Pořadatelé chtějí „vyburcovat také rodiče a dospělé z nejbližšího okolí dítěte k ochraně dětí před hrozbou falešných hodnot masové kultury“. Program 3. ročníku Týdne čtení dětem v různých městech bude postupně zveřejňován na webových stránkách www.celeceskoctedetem.cz.

V rámci akce budou dětem číst známé osobnosti, pořádat se loutková představení, čtenářské hry a soutěže i setkání s autory knih. Týden vyvrcholí 7. června závěrečným ceremoniálem na Janáčkově konzervatoři a gymnáziu v Ostravě, kterého se zúčastní mladý zpěvák Daniel Mrózek, autorka knih pro děti Daniela Krolupperová, herec Lukáš Hejlík a soubor scénického čtení LiStOVáNí.

mrz jw

Related posts:

1. Letošní zvýšení DPH knižní trh nepocítil, loňský větší nárůst ano (14.4.2013 Zpravodajství ČTK)
2. Petr Fořt: Aby dětem chutnalo
3. Knihománie začíná v sobotu, přinese 26 knižních novinek (16.10.2012 Zpravodajství ČTK)

Karibu Keňa na bux.cz

Related posts:

1. RNDr. Stanislav Peleška, Hana Sedláčková: Zelenina na zahrádce a v kuchyni

Dnes vaříme s Rajko Dolečkem…

PRAHA – Pro ty, kteří se snaží nepřibírat, hlídají si váhu a jsou relativně zodpovědní, ovšem pak několikrát za sebou gastronomicky zhřeší, je přesně tenhle tip. Dietolog Rajko Doleček (87) radí… Pokud zhřešíte jednou, tak si s tím vaše tělo ještě poradí, ale opakovaně už to organismus zaznamenává. Nepanikařte ovšem, netrapte se hned hladovkou, ale jen odlehčete. Ano, odlehčovací dny vám můžou nahradit jednodenní hladovku.

Rozpis odlehčovací diety na 3 dny
(z knihy Nebezpečný svět kalorií)

1. den
Snídaně: teplý jablkový kompot (200 g)
Svačina: svazek ředkviček nebo jedna kedlubna (100 g)
Oběd: brambory na loupačku (150 g), hlávkový salát se lžící jogurtu (50 g)
Svačina: mrkvový salát s meruňkami (100 g mrkve, 5 g meruněk)
Večeře: plněná rajčata (100 g rajčat, se 70 g lehké majonézy)
2. den
Snídaně: pečená jablka (200 g)
Svačina: salát ze syrové zeleniny (140 g)
Oběd: vařené zelí se strouhankou (100 g), brambory (150 g)
Svačina: hrušky (100 g)
Večeře: ovocný salát (200 g)
3. den
Snídaně: třešňový kompot (200 g)
Svačina: strouhaná mrkev s citronem (100g)
Oběd: dušená kapusta (150 g), pečené brambory (150 g)
Svačina: 1/z grapefruitu
Večeře: celerový salát s jablkem a jogurtem (200 g)

POZOR! Odlehčovací dieta je jen krátkodobé výživové opatření, které pomáhá hříšníkům napravit chyby.

Pomazánka z eidamu
Příprava:
Máslo utřeme se strouhaným eidamem, nastrouhanou kyselou okurkou, cibulkou a mlékem. Okořeníme zelenou petrželkou, pažitkou a eventuálně mletou paprikou.
Potřebujeme:
* 50 g eidamu
* 2 lžíce mléka
* 10 g kyselé okurky
* 5 g cibule
* 10 g másla
* zelenou petrželku
* pažitku

Zeleninový guláš s brambory
Příprava:
Na oleji zpěníme nadrobno nakrájenou cibuli a česnek. Očištěné maso nakrájíme na kostky, osolíme a dáme opéci cibulku. Pa k přidáme lžičku sladké papriky, maso podlijeme a dusíme. Mezitím si oloupeme brambory, očistíme papriky a rajčata a nakrájíme je na drobné kousky. Když je maso téměř měkké, přidáme brambory se zeleninou. Povaříme a zahustíme moukou rozmíchanou v troše studené vody. Okořeníme majoránkou a sekanou pažitkou.
Potřebujeme:
* 80 g hovězího masa
* 20 g cibule
* 2 lžíce oleje
* sůl
* kmín
* mletou papriku
* česnek
* 50 g paprik
* 50 g rajčat
* 150 g brambor
* mouku
* majoránku
* pažitku

Tukožroutská polévka
Příprava:
Zeleninu nakrájíme na kostičky a zalijeme vodou. Vaříme 10 minut zprudka, pak na mírném ohni až do úplného změknutí. Polévku jezte, kdykoliv dostanete hlad. Nemusíte se nijak omezovat. Čím víc jí sníte, tím víc prý zhubnete. Držíte-li ji déle než týden, musíte si stravu zpestřit, protože jinak byste trpěli podvýživou.
Potřebujeme:
* 6 velkých cibulí
* 5 rajčat
* 2 velké zelené papriky
* 1 svazek dužnaté celerové natě
* 1 hlávku zelí
* 1 kostku v ý varu
* pepř
* petrželku

Diety podle slavných
Veronika Žilková
Od puberty se trápí hlady a neustále hubne. Podle ní každá dieta začíná v obchodě. Když nic do ledničky nenakoupíte, tak doma nebudete nic mít, takže nic nesníte.
Dara Rolins
Dara jí všechno od knedlo-zelo-vepřo až po sladký dezertík nakonec. Figuru si udržuje tak, že si tři dny v měsíci naplánuje dietku, kdy jí jen suchou rýži.
Štefan Margita
Výrazně omezuje sacharidy, vlákninu i vápník. Jeho dieta je velmi nebezpečná. Zakazuje si alkohol, cukr, omezuje sůl i koření.
Ilona Csáková
Ráno snídá ovesnou kaši, k obědu si dá kubu z krup nebo polévku, k večeři bílkoviny, do toho trochu toho rodinného štěstí, nějakou tu zeleninu a Ilona vypadá, jak vypadá.
Nela Boudová
Má štěstí, že má skvěle fungující metabolismus, díky kterému může občas i hřešit. Jí hodně a ráda, a pochutná si dokonce i na sladkém. Už řadu let je ale vegetariánka, nechodí do fastfoodů.

(ane)

Related posts:

1. Už 63 let nás nutí hubnout (21.4.2013 Aha! neděle)
2. Nebuďte sloni v porcelánu! (18.11.2012 Aha! neděle)
3. Sloužila jsem u Hitlera! (12.2.2012 Aha! neděle)

* Stal jste se průkopníkem zdravého životního stylu, jako první jste u nás poukázal na tloušťku obyvatel. Jaký byl tehdy váš motiv?

„V rámci své endokrinologické praxe jsem viděl, že se o obezitu nikdo moc nestará. To se psal rok 1950. Obyvatelé pořád více tloustli a stále tloustnou, dělají chyby, přejídají se. A následkem toho se už tehdy zrodila idea Nebezpečného světa kalorií.“

* Měl jste úspěšný televizní seriál…

„Po jeho odvysílání, což bylo deset dílů v hlavním vysílacím čase, který se opakoval třikrát za sebou, jsme během prvních 14 dní dostali skoro 5000 dopisů. Měli jsme i speciální vysílání. Říkali jsme si, že je obezitě odzvoněno, jenomže opak byl pravdou.“

* Takže to nezabralo?

„Lidé se sice stali kaloricky uvědomělými, byli poučeni, věděli, co nemají dělat, ale stejně neposlouchali rady lékařů a tloustli vesele dál.“

* Jak si vy udržujete svoji váhu?

„Čtyřicet nebo padesát let mám pořád stejnou, kolem 79 kg. Proto se cítím akreditován k této problematice. Obezita je někdy nespravedlivá. Takže já vždy říkám: tatínku a maminko, děkuji, že jste mi dali dobrý genetický kód. To je velmi důležitý faktor. Ten, kdo si v dědictví přináší tlustého otce, matku, strýce nebo výskyt cukrovky v rodině, měl by si dát velký pozor. Důležité je si uvědomit, že obezita je nebezpečná.“

* Dá se říci, že obezita je nemoc?

„Ano, bojujeme proti ní pořád. Obézní lidé mají předpoklad k tomu, být mnohem víc nemocní. S tím jsou spojeny mnohem větší výdaje na léčbu, na zařazení lidí zpět do společnosti po prodělaných chorobách. Obezita je zatraceně drahá záležitost pro společnost.“

* Jaký je význam prevence?

„Když přiberete tři kilogramy, tak to není žádná patálie, ale když je jich třicet, tak už je to velký problém. Málokdy se pak vrátíte ke svojí linii. Prevence je tedy nesmírně důležitá. Snažte se napomínat nejen přátele a příbuzné, ale i děti. Třeba americké děti, to je varovný případ, ty naše je bohužel následují. Mnoho hodin stráví u počítačových her, dívají se na neinteligentní seriály a »surfují« na internetu. Žádný sport!“

* Myslíte si, že málo vnímáme svoje tělo?

„Ano, člověk by se měl více sledovat. Když zjistíte, že se s velkými obtížemi vsoukáte do džínů nebo je vám malá podprsenka, halenka, sako, tak to byste už měli začít bojovat.“

* Posunul se nějak boj proti obezitě od období před 40 lety, kdy jste problém poprvé pojmenoval, po dnešek?

„Je tam menší rozdíl, naše strava je pestřejší. Ale lidé nehubnou, obézních jedinců přibývá. Musím uznat, že před deseti lety byly ženy ty, které nesly jako obezitu ten svůj prapor. Dnes jsou to muži, to slabé pohlaví, které dříve umírá. Průměrná česká žena totiž bude 6,2 roku vdovou.“

* Je hubnutí i o psychice? Někdy člověk dodržuje vše, co má, ale nehubne…

„Když to nejde, tak je dobré se poradit s lékařem. Je fakt, že pokud má člověk stres či problémy ve vztahu, první po čem sáhne, je jídlo. Toho by se lidé měli vyvarovat.“

* Stále ordinujete?

„Ano, teď už sice méně, vzhledem k pokročilému věku. Ordinuji v Ostravě. A dvakrát měsíčně pracuji v »GynCentru«. Pečuji o to, aby ženy, které nemohly otěhotnět, snadněji otěhotněly po úpravě stravy a jejich endokrinologických žláz.“

* Prozraďte, jak se stravujete vy?

„Základem je určitě snídaně, měla by být hlavním jídlem dne. Pokud se pak dodržuje »snack«, menší svačinka, tak by neměl být velký, nebo budete tloustnout. A večer jím drasticky málo, pomeranč, banán nebo nějakou maličkost.“

* Proč si myslíte, že spousta žen začne hubnout, ale celý proces nedokončí?

„Musejí mít motivaci. Bez silného motivu je jisté, že nebudete mít úspěch. Může to být motivace estetická, zdravotní, společenská. Může to být i láska.“

Aneta Kárná

Nebezpečný svět kalorií na bux.cz

Related posts:

1. Netrapte se hlady, jenom odlehčete! (21.4.2013 Aha! neděle)
2. Nebuďte sloni v porcelánu! (18.11.2012 Aha! neděle)
3. Sloužila jsem u Hitlera! (12.2.2012 Aha! neděle)