Hodnocení: 80 %

O hrůzách koncentračních táborů vypovídají desítky knižně vydaných svědectví. O poměrech v někdejších sovětských lágrech jich vyšlo již méně. Kresbami doplněné vzpomínky politické vězenkyně Jevfrosiniji Kersnovské jsou přepisem po dvě desetiletí vedených deníků, vydaných poprvé (samizdatově) až v roce 1983. Zachycují souostroví gulag zevnitř, v jeho děsivé každodennosti i banalitě.
Lehce stylizované, přesto nijak složitě vyprávěné memoáry zachycují den po dni drobné příběhy, osudy, pocity, plány. Mezi nimi se line spodní proud vypovídající, jak lágrový systém fungoval. Kersnovskaja do něj přibyla jako vyhnanec z okupované Besarábie, na politickou vězeňkyni byla „překvalifikována“ po pokusu o útěk.
Je více způsobů, jak zápisky číst. Bývá zvykem v recenzi podtrhnout statečnost protagonistky, nelidskost táborových podmínek i syrovost dochovaného svědectví. Tvrdohlavost a zásadovost vypravěčky ale bude místy čtenáři proti srsti a její nedostatek diplomacie není vždy jen k obdivu. Ke všemu kniha skýtá důležitější poselství: mezi každodenními pohledy za dráty se ukrývají drobné postřehy ne nepodobné omračujícím glosám z koncentračního tábora viděného očima dospívajícího chlapce, jak je v Člověku bez osudu zaznamenal Imre Kertész.
Jsou to cenné střípky pomáhající přetvořit skutečnosti známé z literatury faktu v ucelený obraz, jehož poskládání by bez takovýchto svědectví vyžadovalo obrovské množství představivosti. Hromady mrtvých jsou úděsné, ale daleko strašidelnější je panující bezčasí, potřeba zaplnit čas, nezakotvenost státu ve státě i banálnost zla, opírajícího se o nejnižší pudy. Hovoří-li Imre Kertész o holocaustu jako o „stavu člověka“, Kersnovskaja předkládá pohled velmi podobný.
Český překlad vychází v okamžiku, kdy v mnohých levicových hnutích získávají na síle revizionistické a stalinistické proudy a kdy Rusko mílovými kroky kráčí od svobody a demokracie. Vzpomínky jsou proto cennou výpovědí o dvacátém století, i připomínkou, co z něj přetrvává dodnes. Mnohé chlouby sovětského a později ruského průmyslu, uzavřená města jako Norilsk, by sotva vznikly bez otrocké práce statisíců vězňů. A cena člověka nikdy nebyla tak nízká jako za ploty tamních lágrů.
Pověsti nejsyrovějšího svědectví o gulagu zápisky dostojí. Knihu sice prodá, ale zároveň snižuje její význam. Jsou to souvislosti, které vnáší do známého obrazu, a její hodnota proto spočívá v něčem docela jiném než v syrovosti.

Petr Frinta

Jaká je cena člověka na bux.cz

Podobné články:

1. Se vzdorem jsem přežila deset let lágrů i vyhnanství (3.9.2012 Hospodářské noviny)
2. V gulagu se museli řadit i mrtví. Svědčí o tom paměti ruské vězeňkyně (22.4.2012 iDNES.cz)
3. Svědectví z gulagu (3.7.2012 Týdeník Rozhlas)
4. Jaká byla cena člověka (4.7.2012 Reflex)
5. Pouze vzpomínám (7.9.2012 Host)